KDYŽ TICHO VÝHRUŽNĚ MLČÍ KRAJEM
JAROSLAV VALEČKA

8.3. - 15.4.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavu KDYŽ TICHO VÝHRUŽNĚ MLČÍ KRAJEM, která představuje aktuální uměleckou tvorbu malíře Jaroslava Valečky. Výstava probíhá od 8.3. do 15.4.2022, v otevírací době Út - Pá: 14:00 - 19:00 a So: 11:00 - 18:00, v prostorách Galerie ART Concept, Masarykovo nábřeží 250, budova Mánes.

Kurátorkou výstavy KDYŽ TICHO VÝHRUŽNĚ MLČÍ KRAJEM je Jolana Pastor.

 

Nenechte si tuto jedinečnou výstavu ujít a přijďte strávit masopustní a předvelikonoční čas do prostor naší galerie.

KATALOG VÝSTAVY

E-SHOP PRODEJNÍ DÍLA

valecka_web_II.jpg

Jaroslav Valečka (*1972)

V čase masopustních procesí a bujarých oslav konce zimy představuje Galerie ART Concept novou výstavu obrazů Jaroslava Valečky, která, jako by byla pro toto tajuplné období mezi masopustem a Velikonocemi přímo stvořená. Podmanivě děsivou atmosféru, krásu masek, rituálů a pohádkových krajin zamrzlých v čase i prostoru, si můžete užít v malé výstavní síni Mánesu až do 15. 4. 2022.

Jaroslav Valečka nás prostřednictvím svých obrazů zve do tajuplného světa, ve kterém se na pozadí tiché poetické krajiny potkáváme s groteskními bytostmi v maskách, se stvořeními podmanivé a děsivé krásy, člověku až příliš podobnými a povědomými.

Ocitáme se v melancholické krajině lesů, jezer, hor a strání, kde se zapomněl čas. Hodina mezi psem a vlkem. Rozednívá se nebo stmívá? V tomto prazvláštním okamžiku bezčasí se hlásí o slovo naše nejskrytější obavy i touhy a do běžné reality probleskávají hrozivé obrazy z hlubin našeho podvědomí. Ty, které vidí Valečka, potažmo divák na jeho obrazech, mají často pod rouškou naivní imaginace schované reálné příběhy drsné sudetské krajiny, ve které autor vyrůstal a která nenávratně ovlivnila jeho rukopis. 

Lahodná kompozice a čisté jemné ztvárnění krajiny ostře kontrastuje s tíživými momenty naší nedávné historie, jež je přímou inspirací k jeho obrazům. Valečka obléká tyto příběhy plné neomluvitelného bezpráví do pohádkového hávu, a dovoluje nám tak nahlédnout je beze strachu a pocitu viny, dovoluje nám dlouho je pozorovat, číst si v nich, prožít je ale zároveň si od nich udržet jakousi ochranou distanc, díky které nás nepolapí a nestáhnou do svých temných hlubin.

Dílo Jaroslava Valečky „přijímá pohnutou minulost té oblasti Evropy, v níž žije, a často tak výmluvně hovoří o tom, co římský básník Vergilius před více než dvěma tisíci lety nazval „lacrimae rerum“ – „slzy věcí.“(Ibidem s.11, z textu Edward Lucie-Smithe)