Ondřej Šefců (*1958) v roce 1983 absolvoval Fakultu architektury ČVUT a následně nastoupil jako památkář do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. V Národním památkovém ústavu pracuje dodnes. Podílel se na obnově řady významných památek. V roce 2022 obdržel mezinárodní cenu Jože Plečnika za celoživotní práci v oblasti památkové péče.

​

Soubor, který Ondřej Šefců představuje na výstavě, je součástí většího celku z pražské periferie. Není náhodné, že se autor tímto námětem zabývá. Jako architekt se dlouhodobě v tomto prostředí pohybuje i jako památkář. Může tak nahlížet mizející části Prahy a její proměny jako umělci, kteří kolem roku 1900 "mapovali" asanované pražské ghetto. Poskytuje mu současně možnost malířsky plného vyjádření, poetického výkladu okamžiku, který vystupuje z proudu.

​

Krajinomalba, na této výstavě výhradně zastoupená, není jediným umělcovým pracovním žánrem. Věnuje se rovněž ilustracím, kterým umí vtisknout elegantní vtip a půvab. Výstava přináší důkaz o umělcově dlouhodobém tvůrčím zájmu o krajinářský obor, který se dnes stává nicméně stále komplikovanějším úkolem, vyžadujícím vynikající schopnosti inspirační a technické v době, kdy je tradiční malba spíše na okraji zájmu. Lze napsat, že v periferii, našel opomíjené téma a v soustředěných okamžicích znovuobjevil opomenutou poesii. V obrazech tak předkládá svůj vztah ke světu kolem nějž a jímž bez povšimnutí pouze procházíme.

​

David Vávra (*1958) architekt, herec, spisovatel, publicista a malíř. Vystudoval ČVUT a AVU v Praze. Spoluzakladatel legendárního divadla Sklep. Je znám jako herec z četných úspěšných filmů stejně jako průvodce dokumentárních filmů

​

David Vávra je autor takřka renesančního rozhledu. Zatímco jeho architektonická a herecká kariéra je veřejnosti všeobecně známá, malířská tvorba, přestože se nejedná zdaleka o jeho první výstavu, stojí stále tak trochu na okraji diváckého povědomí. Co je příznačné pro jeho výtvarnou tvorbu? Barva a hledání architektonické komplexnosti, která vychází z jeho profesního zaměření. Charakteristické je také takřka až insitní vyznění jeho kompozic a rázovitá pestrá barevnost. V pracích je to často analýza řádu, který se může občas  jevit neuspořádaně, ne-li náhodně, ale který lze zpětně vidět, že má větší jistou logiku a jedinečnou trajektorii založenou na hlavní linii zkoumání v okamžiku, když autorova díla vychází ze skic, jež zvětšuje do pastelů. Většina Vávrova umění zkoumá povahu vizuálního vnímání se snahou převést svět času a prostoru do srozumitelného uměleckého díla. Jeho díla jsou klasická zachycující inspirující zážitek. Prolíná se v nich nadsázka i hravost a zároveň jde mnohdy o studie krajin v nichž se instaluje jako architekt. Jeho tvorba je tak jak vedena vnitřním uspokojením tak i pragmatičností analýzy vlastní architektonické tvorby.

Adam Hnojil - kurátor výstavy