David Macháček (*1971) pohlíží na médium fotografie očima reportéra. Jeho dlouholetá praxe investigativního novináře do značné míry ovlivňuje jeho vnímání skutečnosti i obrazu. Dívá se pozorně. Dívá se, vidí a zaznamenává. Čistě, suše, pravdivě. Daný okamžik - realitu v jednu jedinou kratičkou prchavou chvíli. Jeden den jednu fotku s jedním dvojverším. Každý den, už devátým rokem. Zákonitě se tak jeho pohled reportéra tříbí a vyvíjí se také jeho schopnost dívat se a spatřovat krásu v běžné každodenní realitě. Díky tomu se svět, který vidí David Macháček diametrálně liší od světa, na který kouká většina z nás. Nejde o to aranžovat, upravovat a překrucovat realitu, ani čekat celý den na správné světelné podmínky. Dokonalost tam venku už je, vždy a stále. Musíme však být otevření, vnímaví a pozorní, abychom ji mohli spatřit. Vidět krásu je totiž umění.

​

Výběr fotografií, které jsou na výstavě k vidění, představuje to nejlepší z Davidova dlouholetého a stále aktuálního projektu Fotodeník a v neposlední řadě také jeho portréty známých osobností kulturního a veřejného života.

​

David Macháček vystudoval strojní inženýrství na ČVUT a nyní studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Během dvacetileté praxe v médiích si vystřídal pozice investigativního novináře a redaktora novin. Podílel se na založení serveru Aktuálně.cz. Nyní vede domácí redakci Českého rozhlasu. Je držitelem řady novinářských ocenění, v r. 2020 obdržel dvě první místa v Czech Press Photo. V knize „Reniin deník“ (Zeď, 2020) z angličtiny přebásnil verše židovské dívky zavražděné nacisty, je autorem dvou knižních výběrů ze svých fotodeníků (s předmluvou Petra Fischera a Miloše Urbana).  Žije a tvoří v Praze a Pardubicích.

​

Adam Hnojil (*1976) ze své pozice kurátora a historika umění nahlíží na vlastní tvorbu s odstupem. Je pro něj buď potvrzením nebo vyvrácením teoretických tezí. Jeho analytický přístup k malbě charakterizuje překračování stylů jako individuálních norem, jež považuje za svazující. Vytváří vlastní svět, v němž má své místo svěží hra s pozitivním vyzněním tvarů, vnitřní radost a především pak okamžik ztišení. Adam Hnojil ve své tvorbě usiluje o  zobrazení ticha. Jak sám říká: „Když vyjádříš ticho, lidé se sami zklidní.  A když se zklidní, začnou přemýšlet.“ Ne slepý, ale tichý obraz. Klid a mlčení z doznívajících situací, kdy se ocitáte v tichoprázdnu.

​

Adam Hnojil je kurátorem, malířem, fotografem a art advisorem. Absolvoval studia na Střední fotografické škole v Praze a na Karlově Univerzitě v Praze, oboru dějiny umění. Je autorem celé řady odborných knih a studií a více než 60 výstav pro významné instituce mj. pro Alšovu jihočeskou galerii, Muzeum Kampa, Muzeum umění Olomouc nebo Správu Pražského hradu. Žije a tvoří v Praze.