Pavel Příkaský (*1985) patří mezi nejosobitější představitele mladé, ale již silné a etablované generace současných malířů, kteří absolvovali Akademii výtvarných umění na konci prvního desetiletí nového milénia. Pro tvorbu Pavla Příkaského je vždy příznačný určitý hlubší zájem o prolínání mýtického, přirozeného a neustále proměňující se současné reality. V této realitě digitálního věku a vědeckého pokroku si Příkaský všímá toho, jak sama společnost prostřednictvím různých strategií jako například genové inženýrství, „biohacking“ či transhumánní vize, tuto realitu postupně transformuje do nových hybridních forem, v nichž lidské či zvířecí tělo nabývá nových, často opět mýtických kvalit.

​

Připravovaná sólová výstava pro nově vznikající odnož Galerie Art Praha zaměřující se na současné výtvarné umění představí sérii Příkaského maleb z posledních 5 let, které vycházejí z jeho kontinuálního zájmu o lidské tělo a zkoumání možností obohacování malířského média o principy vědecko-technologických či laboratorních zobrazovacích metod. Selekce obrazů představuje jak díla, která byla již vystavena v prestižních galeriích současného vizuálního umění (GHMP, Galerie NoD, Fotograf Gallery a další), tak i zcela nová plátna, která vznikala přímo pro aktuální prezentaci.

​

V obrazech Pavla Příkaského se mísí reálné a abstraktní jako tekutiny v laboratorních roztocích, obrazové vrstvy simulují povrch těla či systémy vnitřní látkové výměny. Malbou protékají toky živin, obrazy přenáší mikrosvět, vyjevují hybridní tělesné korpusy. Odkazují k současným jevům jako je genetická modifikace či medicínské praxe. K malbě přistupuje jako k pěstování kultur, jako k živé tkání, biohmotě.

​

Příkaského malba je specifická svou osobitou kombinací figurálních motivů a výrazných abstraktních gest. Příkaského figurace často vychází z principů ilustrace či jemné akvarelové malby, gestické elementy zas odrážejí Příkaského zájem o vědu její příklon k různým inovativním hi-tech materiálům, výrazným, často až vizuálně toxickým pigmentům. Právě materialita je něco, co Příkaského obrazy posunuje do netradiční roviny vnímání: jeho obrazy totiž necílí pouze na vizuální percepci a prožitek, ale různými materiálovými intervencemi působí také „hapticky“ – tj. hmatově. Příkaský tak obraz dostává blíže k divákovi, k jeho tělu a otevírá nové možnosti symbiózy s jednotlivými obrazy.

​

Pavel Kubesa - kurátor výstavy